Ž

Našpulit ústa, (foukat, pískat), dotknout se lehce jazykem za horními zuby a bzučet jako čmelák: žžž žžž. Pokud se to dítěti nedaří, bzučet jakomoucha: zzz zzz, našpulit při tom ústa a zvedat jazyk za horní dáseň. Rukou položenou na hrtan odhmatávat vibrace.

(Žába, žije, žene, želva, žena, žito, leží, běží, váže, káže, tíže, ježek, žížala, železo. Žába leží v kaluži. Ježek běží za žížalou. Želva leží v kaluži. Kožené boty jsou z kůže.)

Želva

Že tu želvu nedoženu?
Že tu želvu doženu!
Že tu želvu želvovatou,
že ji odtud vyženu!

Žába

Žába, kůže kožená,
kuňká, že je vážená.
Jenže žabák na ni kuňkne
a žába do louže žbluňkne.

Žížala

Žížala tu líně běží,
potom na pažitě leží
a má kůži béžovou,
vyžehlenou - jak novou.

Ježek

Ježek v žitě,
na pažitě,
běží hbitě -
důležitě.

Ježek II

Ježek, ježek ježatý,

honem běží do chaty.

Volá paní ježatá:

„Jen ať ježek nechvátá!“

Ježek a užovka

Žene ježek užovku

po pěšině k potoku.

Běží za ní, co jen může,

než mu žbluňkne do kaluže.

Vzal si boty kožené,

že užovku dožene.

Žába

Žába žábě ukáže,
že prý kuňkat dokáže.
Žabák, který v louži ležel,
hned k těm žábám kuňkat běžel.

Žába II

Žába skáče, klouže v blátě,

bláto má až na kabátě;

potom skočí do kaluže,

umyje si bláto z kůže.

Žalovala žába

Žalovala žába žábě,
že má život těžký,
že ji bolí obě nohy,
že nemůže pěšky.

Žabák loupežník

Žába leží v kaluži,

má veliký žal,

měla velkou žížalu,

tu jí žabák vzal.

Žába leží v kaluži,

pláče ze žalu,

že má žabák v žaludku

její žížalu.

Žně

Žně začaly, slunce pálí,

kombajny jsou na poli,

všechno žito pokosili,

vymlátily obilí.

Už to žito naložili,

do skladu je sváží,

už se žluté koblížky

na dožínky smaží.