Dvě holčičky "P"

Dvě holčičky

Téhle básničce "před spaním"je asi 100 let, vyprávěla mi ji před spaním moje babička (*1885), upravovali jsme ji pak s dětmi. To, o čem se v ní vypráví, předvádí se oběma rukama,jako s loutkami, lze využít částečně i jako stínové divadlo na zeď za postýlkou:

Byly dvě holčičky
a ty se dlouho a dlouho neviděly.
A tak šly, aby se navštívily.
A když se potkaly, ruce si podávaly
a mnoho a mnoho si povídaly.
O slepičím vajíčku
v tom proutěném kočíčku,
o červíčku v jablíčku,
o pekaři v krámečku,
co pekl malou vánočku.
O psu, co na kočku štěká,
ale ta se nepoleká,
klidně z misky mléko mlsá.
O tom, co z té trávy zbude,
když ji husa pořád škube.
O dvou srnkách, co si v lese
povídaly na pasece.
O holoubku, jak si stejně
poletuje v jednom hejně.
O věžičce kostelíka,
co si na něm zvonek klinká
a nad ním si hvězda bliká.
Vyšel měsíc s hvězdičkami,
povídal si s holčičkami.
Řekl : Běžte honem spát,
o všem se vám může zdát.