Hádanky od Zuzany Kopecké II "P"

Smrček, dub a borovice,

roste nás však mnohem více.

Lístek, šiška, jehličí,

ne, ve mně se nekřičí.

Hříbek, houba, kapradí,

kdo to neví, nevadí. (Les)

Zpívám,

ale nemám úst,

sám a sám

se bojím růst. (Les)

Všechno taje,

větřík hraje

voňavou písničku.

Sluníčko svítí

na první kvítí

jen malou chviličku.

Jméno mám sněžné,

jemné a něžné,

natrhej kytičku. (Sněženka)

Za sluníčkem hlavu točí,

nevidí nic, nemá oči.

Když dozraje malinko

každému dá semínko. (Slunečnice)

Červený klobouček

s bílými puntíky,

pozná mě Jaroušek,

ten už je veliký.

Červený klobouček

a bílá sukýnka,

nejí mě Jaroušek,

ba ani maminka.

Červený klobouček,

nožka jen jedna,

ví to i pavouček,

že nejsem jedlá. (Muchomůrka červená)

Patří mezi ovoce

a když přijdou vánoce

tak ho rozkrojí.

Hledají hvězdičku,

ke štěstí cestičku,

nikdo se nebojí. (Jablíčko)

Naříkají hospodyňky

když mě zlobí mandelinky.

Naříká i hospodář,

když mě málo okopáš.

Naříkají kuchaři,

když se málo povaří. (Brambora)

Na špejli, v kornoutku,

najdete pochoutku.

Líznu si poslepu

sotva to popletu.

Nemlsej v zimě,

předejdeš rýmě. (Zmrzlina)

K jídlu nejsem - k chuti ano,

kousání jde prostě samo.

Umím dělat bublinky,

vykukují z pusinky.

Sladce voní jahůdka,

žvýkání je lahůdka. (Žvýkačka)

Země dá spánek

Voda dá sílu vzdorovat slunci

Slunce dá sílu odolat větru

Vítr vlasy mé učeše

Železo mne poprvé zabije

Kámen dá jemnost labutích pírek

Spojen jsem s ptáky skrze jejich život

Člověk mne rukou pohladí

A pak mne ohni předhodí

Oheň dá podobu mé tváři

Když pak železo mne podruhé zabije

Padám do hluboké studny

Zaplním ji - i když je bezedná

A sílu svou vracím pak zemi Skrze člověka

A pokud ne, stáří dá tvrdost kamene Kdo jsem? (Chléb)