Hádanky od Věry Provazníkové "P"

Černé stádo beraní

v povětří se prohání.

Jak do sebe rohem strčí,

hned z nich voda proudem crčí. (Mraky)

V modré díži mazaneček,

sám se uhnět, sám se peče,

máslo z něho na zem teče. (Slunce)

Zahradník - a nemá hrábě,

ryje, nikdy nesází,

sametový frak jak hrabě,

černý jako od sazí. (Krtek)

Běží strýček jehelníček, dupy dupy dup! (Ježek)

Veselý muzikant

velký je furiant.

Kde jaká holka je,

s každou hned tancuje.

Kde jaká sklínka je,

naráz ji vypije. (Čmelák v louce)

Jede panímáma,

vodu pod nohama,

Bílý šátek, bílé šaty,

za sebou řetízek zlatý. (Husa s housaty nebo kachna s káčátky na vodě)

Tetky nosaté

ve smutečním kabátě.

Utahují černé šátky,

skřípou jako kolovrátky. (Vrány)

Chodí v koruně – král není.

Ostruhy nosí – rytíř není.

Ráno nás budí – budík není.

Kdo je to? (Kohout)

Ani jeden vlásek nemá,

hřeben  však nikdy neodloží. (Kohout)

Skáče plamen po dvoře,

hned je všechno nahoře.

Na střechy vylétne,

chalupa nechytne.

Na plotě plápolá,

nový den přivolá. (Kohout)

Vstanu ráno, raničko,

dřív než vyjde sluníčko.

Už je ráno, hlásím všem.

Kykyryký! kdopak jsem? (Kohout)

Máme doma budíček,

z barevných je peříček.

každý s ním je spokojen,

kykyryký! Dobrý den.

uhádnete kdopak jsem? (Kohout)

Na podzim u cesty postávají,

červené hrníčky rozdávají. (Šípky)

Čtyři panny v kolébce,

žádná na okraji (Ořech)

Je malá schránečka,

v ní pochoutečka.

Nikdo ji tam neschoval,

nikdo ti o ní nepověděl

a přece ji vyndáš a sníš. (Oříšek)

Ráno obírej mne, večer očesej mne,

jen mne neuraz, dám ti za rok zas. (Ovocný strom)

Vyšla kráska na procházku,

měla srdce na provázku. (Jahoda)

Drží panna paraplíčko,

schovává si pod ním líčko.

Nohu má obutou

punčoškou shrnutou. (Muchomůrka)

Na bílé věži kohoutek skáče,

věž pod ním slzy pláče. (Svíčka)

Mladá je velká,

stará je malá. (Svíčka)

Tisíc jehel, žádné šití,

jednou za rok celý svítí. (Vánoční stromek)

Kráva řve v kamenném chlívě, koudelný ocas má;

třikrát za den řehce a žrát se jí nechce. (Zvon)