Hádanky od Václava Fischera "P"

Zdvojené jako náušničky

je nosí dívky na uších.

Špaček a kos je labužnicky

kradou sadařům po koších. (Třešně)

Má tvar pistole nastříkané žlutě.

Když je na stole, tak nám dělá chutě.

V horké černé Africe živí se jím opice. (Banán)

Rostou v řádku na poli

pod zelenou natí.

Když se pečou, v údolí

dým se kudrnatí.

Slupnou si je se solí

kluci pihovatí. (Brambory)

Kdo každého rozpláče? (Cibule)

Znáte tlustou holčičku?

Nosí žlutou sukničku.

Když jsme ji svlékali,

vždycky jsme plakali. (Cibule)

Má tvar jako báň kostela.

Sukní, co si jen ráčí.

Uvnitř panenku doběla,

po které oči pláčí. (Cibule)

Sedí panna na hrádkách

v devatero kabátkách

a těm kdo ji svlečou,

slzy z očí tečou. (Cibule)

Kdo k němu čichá,

v malé chvíli

uroní slzy krokodýlí.

Ne každému takhle škodí,

k ovaru se tuze hodí. (Křen)

Pěstuje se v řádkách.

Vidět je jen chrást,

aby se zvěř měla

v poli na čem pást.

A taky dětem pro radost,

aby cukroví měly dost. (Cukrová řepa)

Popelka ho přebírá.

Pne se do výše.

Kdo si na něm pochutnává?

Holub nejspíše. (Hrách)

Bez slabiky „re“

je to Barbora.

Se slabikou „re“

chutná kysele

v buchtách akorát. (Rebarbora)

Za kadeřavou hlavičku

vytáhnu z nory lištičku.

Sáhni si, je hladká,

ukousni, je sladká. (Mrkev)

Komu srubnou hlavu a krev neteče? (Zelí)

Tvarohové, povidlové,

oříškové, makové

nesl si Honza na cestu,

když šel hledat nevěstu. (Buchty)

Ve stříbrném staniolu

úhledně je balená.

Kamarádíme se spolu,

dokud není snědená. (Čokoláda)

Ten rudý běhá prérií,

šípy a luk ho uživí.

Ten černý - poznat je ho hračkou -

nám nejvíc chutná se šlehačkou. (Indián)

Italové si je vždycky

natáčejí na vidličky.

Se sýrem, s kečupem

chutnají i u nás všem. (Špagety)

Uprostřed vajíčka je žlutá kulička. (Žloutek)

Kokokokokokodák! Co nám chceš, slepičko, dát? (Vajíčko)

Pěkný domek obílený,

ani oken, ani dveří. (Vajíčko)

Roztloukla se nám bednička,
žádný bednář nám ji nespraví. (Vajíčko)

V slzách je a v očích pálí,

polévce dá dobrou chuť.

Král i lidé si ji chválí:

je nad zlato - buď jak buď. (Sůl)

Únava má od něj klíček,

zámkem jsou mu oči.

Jak zaklapnou vrátka víček,

do snů tiše vkročíš. (Spánek)

Je plný čaromoci

a přicházívá v noci

políbit víčka, spící oči

svézt na kouzelném kolotoči. (Sen)

Koho v horku trýzní

sucho na jazyku,

ať si proti ž...i (Žízni)

dá sklenici střiku.

Když kručí v bříšku napořád,

hlásí se o své přítel h..d. (Hlad)

Z borovic kane jako slzy.

Nezkoušej dát ji na šaty.

Člověka trápívá a mrzí,

když se mu lepí na paty. (Smůla)

Mění se jako počasí.

Hned oheň, hned je voda.

Důvěrně s každým tyká si

a vzápětí ho prodá. (Faleš)

Komu se dílo nedaří

a má už všeho dost,

ať proto nezpanikaří.

Marně jím cloumá Z...T. (Zlost)

Před každým záda nahrbí.

Utajit je ji nesnadné.

Obrací věci naruby

a jazyk po ní upadne.

Má krátké nohy, ohava.

S pravdou to vždycky prohrává. (Lež)

Když trampoty se kupí

a nevíš kudy dál.

Když nad ztrátou trpíš -

tvé srdce svírá Ž.L. (Žal)

Kde kanou slzy jako hrachy,

ať bolestí a nebo strachy -

byť nevíš proč a nač,

lomcuje tebou P..Č. (Pláč)

Ať přikována řetězy,

ať stokrát překroucená -

nakonec vždycky zvítězí

ryzí a nezlomená. (Pravda)

Kdo umí hledat, ten ji spatří

ve věcech, v lidech, v přírodě.

A kdo se s jejím kouzlem sbratří,

nebývá mu to ke škodě. (Krása)

Závodí v ní všechny květy,

které jaru vévodí.

Ale z buchet, amolety

taky nosu lahodí. (Vůně)

Člověka vzhůru povznáší

a prý i hory přenáší. (Láska)

Není ji nikdy dost.

Přináší potěšení.

Lepší lék nad ni není.

Já sázím na R....T. (Radost)

Je vrtkavé, hned je, hned není.

Do dlaní těžko je k zachycení.

Chvíli se zdrží, hned zas chvátá,

říká se, že prý je muška zlatá. (Štěstí)

Kdo se na svět zubí

smutek v duši hubí.

Je nejlepší lék,

prodlužuje věk. (Smích)

Je v ní důležitý orgán,

který tělu vévodí.

Mozek počítač

má program,

co ne všem

se vždy hodí. (Hlava)

Jeden mluví,

dva koukají

a dva poslouchají.

Co je to? (jazyk, oči, uši)

Mám malý kurníček,

plný bílých slepiček

a u nich jednoho kohoutka.

Co je to? (Ústa, zuby a jazyk)

Je malý sklípek

v něm řada slípek,

červený kohoutek. (Ústa, zuby a jazyk)

Když má vrátka otevřená,

buďto mluví nebo jí.

Když má vrátka uzavřená,

ustane hned obojí (Pusa)

Víte, kdo vyleze na patro bez žebříku? (Jazyk)

Červený beránek po ovčíně skáče. (Jazyk)

Někdy je ostrý jako meč

a mele, mele v puse řeč.

V místě, kde příbytek svůj má,

vše ochutná a prozkoumá. (Jazyk)

Ve dvou řadách proti sobě bílí vojáci stojí.

Žádné jídlo v žádné době před nimi dlouho neobstojí. (Zuby)

Škatulka,

ve škatulce kulička,

když se na ní podívá, koulí se. (Oko)

Bratr s bratrem přes ulici žijí,

jeden druhého nevidí.

Co je to? (Oči)

Pod vrškem dvě studánečky,

v každé hvězda svítí.

Co to je? (Oči)

Projdou krajem i městem

a přece zůstanou na místě.

Co to je? (Oči)

Dvě panenky

od kapličky vidí

i to, po čem

druzí marně slídí. (Oči)

Na pouti se za děvčaty točí.

V potoce zas jindy najdou kamínek.

Pod řasy a pod obočí

skrývají svůj plamínek. (Oči)

Pod klenbou čela roste husté u očí o...í (Obočí)

Kdo nosí brýle a přesto nevidí? (Nos)

Kopec mezi studánkami -

kam se hneme,

jde vždy s námi. (Nos)

Tak jak voní bez a růže,

fialky a v květu strom,

o tom všem ti podat může

zprávu ze všech nejlíp on. (Nos)

Proč má nos dírky zdola a ne shora? (Aby ti do něj nepršelo.)

Malovaným jak jablíčka, říkává se někdy líčka. (Tváře)

"Když nastavíš tvářičku

pálícímu sluníčku,

co po obloze chvátá,

častokrát stane se,

že ti nechá na nose

malé kousky zlata". (Pihy)

Kdo všechno slyší, ale nic neříká? (Uši)

Všecičko slyší.

Co však ví,

nikomu nikdy nepoví. (Uši)

Kdo je nemá, po nich touží,

kdo jich má moc, toho souží.

Móda všechny udolá.

Mikádo, či dohola? (Vlasy)

Máš-li mě, zaháníš mě,

když ti chybím, sháníš mě. (Vlasy)

Nebýt jeho, každá hlava,

ať černá či popelavá,

volně by se vzduchem vznášela

a oporu žádnou neměla (Krk)

Kdo umí bít a přece nemá ruce? (Srdce)

Dokud buší v těle

vesele a směle,

může si být každý jistý,

že mu krev v žilách čistí.

V tepnách se hlásí ozvěnou,

životu dává zelenou. (Srdce)

Koluje v žilách

všech živých tvorů.

V srdci má chýš

s dveřmi na závoru. (Krev)

Čtyři bratři u stolu,

pátý sedí na rohu. (Ruka)

Na dvou ratolestech

deset větviček drží jeden kmen. (Ruce, prsty, tělo)

Nejsou žádní mazánci,

dovedou vzít za práci.

Když ti čestné slovo dají,

nikdy ho zpět nežádají. (Ruce)

Malý, velký, tenký, tlustý, jsou na rukou čilé p...y. (Prsty)