Hádanky od Václava Fischera X "P"

Protože má žezlo,

do hlavy mu vlezlo,

že je mocný král.

Ale pozor, pane králi,

aby ti ho oslík malý

s chutí neschroupal. (Bodlák)

Sníh bílého pláště

slušívá jí zvláště.

Děti na ni jazyk plazí

a ono se neurazí. (Lékařka)

Létá Praha - Havana,

Londýn - Mnichov - Barcelona.

Nikde není neznámá.

V každém městě je jak doma. (Letuška)

Měl lucernu, halapartnu,

hlásnou troubu za pasem.

Troubil půlnoc, držel vartu,

chodil městem tam a sem. (Ponocný)

Rámusí a hlomozí,

do popelnic tlukou.

Po městě se povozí

oranžovou kukou. (Popeláři)

Točí na hrnčířském kruhu

džbánky, talíře, vázy.

Dobrá práce jde jim k duhu.

Určitě nic nepokazí. (Hrnčíř)

Zamyky, zamyky, odemyky.

Spravuje zámky, dveře, kliky.

Kde má klíč vylomený zub,

udělá nový na to šup. (Zámečník)

Má svou dílnu v kuchyni.

Nosí bílou čepici.

Bývá tlustší než jiní.

Ochutnává po lžících. (Kuchař)

Vosy mu jdou na vousy.

Má je jako med.

Jeho sladké licousy

čmelák hned by sněd. (Cukrář)

Honí čerty z komína,

ze střechy je hází.

Pradlena ho proklíná,

že ji dílo kazí. (Kominík)

Taví v peci tvrdé kovy.

Při práci ho nepohoví.

Když kov z pece odlívá,

teče řeka ohnivá. (Tavič)

Cukr, káva, máslo, sýry,

mléko, mouka, sekaná,

přesná váha, dobré míry -

to je její reklama. (Prodavačka)

Zaoceánskou lodí

plaví se tam, kam chodí

sluníčko večer spát.

Uprostřed širých moří

se nezalekne bouří.

Umí se s nimi prát. (Námořník)

Přišli páni bez pozvání,

vzali z domu hospodáře

a dům vyběhl oknem ven. (Rybáři, ryby, rybník při výlovu)

Cement, vápno, písek, cihly.

Hádej, kdo je tvrdý chlap,

z jehož rukou roste štíhlý

vysokánský mrakodrap? (Zedník)

Vysokou trávu seká,

z trávníku dělá koberec,

je slyšet do daleka

ta hlučná, motorová věc. (Sekačka)

Visívá na vratech,

na bráně do světa.

Líbezná princezna

bývá v něm zakletá (Zámek)

Železná boudička,

dvířka jen maličká,

často je otvírá

se zoubky hlavička. (Zámek u dveří)

Tenké tělo, velká hlava,

ostré zoubky.

Dírkou dveří pojukává

do chaloupky (Klíč)

Leze, leze po železe

nedá pokoj až tam vleze. (Klíč)

Je had, v těle samá díra,

nejí, přece neumírá. (Řětěz)

Žene, topí, vaří, svítí.

Přichází k nám po drátu.

Nehraj si s ní, koho chytí,

nepustí už ze drápů. (Elektřina)

Hází se to, střílí se to,

kope se to, nejí se to.

Má to duši, žádné uši,

dobře se to kutálí.

Jen aby s tím naši kluci

vždycky vyhráli. (Míč)

Pestrými barvami

ráda se honosí.

Muži ji na krku

nadarmo nenosí. (Kravata)

Pět tajemných chýší

ve vlněné skrýši,

pět útulných pokojíčků

pro pět hravých myší. (Rukavice)

Třpytem se rose podobají,

maličké kroužky ze zlata.

na prsty si je navlékají

dámy i mladá děvčata. (Prstýnky)

Když to poklopíš,

plné je to,

když to sundáš,

prázdné je to.

Co to je? (Klobouk)

Sedí pán na vršku,

měkkou má podušku,

často se smekne,

nic se nelekne. (Klobouk)

V noci je to prázdné,

přes den plné.

Co je to? (Šaty nebo boty)