Hádanky od Václava Fischera VIII "P"

Znám dva domky, které chodí.

Hádej, kdo je světem vodí?

Když je vodí nožičky,

tak to budou B.....Y. (Botičky)

Jiné nosí, sama chodit neumí. Co je to? (Bota)

Čím víc se na něj šlape,

tím rychleji utíká,

běží, vrčí, hrčí, klape -

do šatů lidi oblíká. (Šicí stroj)

Tělo štíhlé z oceli,

ouško neslyší tě,

díru v látce zacelí,

když ji půjčíš nitě. (Jehla)

Železné ptáče

přes ploty skáče

a koudelný ocas má. (Jehla)

Václav Fischer

Nosívá se na bříšku,

slintáček to není.

Podobá se kalíšku,

není k napájení. (Náprstek)

Kulatý, malý jako čočka.

Třebaže mívá čtyři očka,

nevidí, ať si jak chce kouká.

Když chybí, za košilku fouká. (Knoflíček od košile)

Rádo si hoví na skobě,

dělává všechno po tobě.

A že se jenom opičí,

má život krátký, jepičí.

Stačí, že do něj někdo ťukne,

urazí se a vejpůl pukne. (Zrcadlo)

Pěšinku mezi vlnami

vyšlape coby dup.

Někdy si o ně vylomí

docela zdravý zub.

Spíchni mu z papíru

kabátek na míru

a pak na něj trub. (Hřeben)

S papírem si poradí.

S látkou, s nehty taky.

Ale kámen odradí

jejich šmiky, cvaky. (Nůžky)

Voní, pění, tiše šumí,

klouže jako had.

S bublinkami kouzlo umí -

ruce vydrbat. (Mýdlo)

čím víc se myje, tím je menší. (Mýdlo)

Z lesů, luk a z tůní

pohádkou se vkrádá,

ale taky umí

vydrbat ti záda (Žínka)

Kdepak sídlí, milá Madlo,

vyžehlené ložní prádlo?

Určitě ne v příborníku,

ale nejspíš v P........U. (Prádelníku)

Čtyři nohy, čtyři rohy,

tělo v bílém šatu.

Bývá štědrý a dovede

pohostit dobrým obědem

děti, mámu i tátu. (Stůl)

Slušné děti, večeřící

třeba bez dozoru,

neládují se jen lžící,

sáhnou po P.....U. (Příboru)

Nemá to huby, ale tři zuby,

u jídla slouží, po něm netouží. (Vidlička)

Namísto dvou oušek

jenom jedno hluché má.

Ke snídani doušek

bílé kávy rád ti dá. (Šálek)

Domek klikou mele, mele,

co on všechno nesemele.

Kdybych já tak pusou mlela,

pusa by mě rozbolela. (Mlýnek na kávu)

Ze země pošel,

krmil, napájel,

a když umřel,

ani ho nepochovali. (Hrnec - hliněný)

Když do zdířky nožky strčí,

hrčí, vrčí, skučí, fučí,

až se všichni třesou strachem.

Čím se živí?

Čím by?

Prachem! (Vysavač)

U kamen stává, na skladu

má plno černých pokladů.

Ty poklady jsou krmení

pro nenasytné plameny. (Uhlák)

Neorala jsem, nesila jsem.

Co je klas, to sotva vím,

ze všech nejvíc chleba sním. (Pec)

Ve mně teplo, venku chlad,

má mne proto každý rád. (Kamna)

Mívá žeber jak sto zeber.

Třebaže je hubený,

má v těch žebrech velký bachor.

Víš, co je to R......R (Radiátor)

ústředního topení?

Dumá, dumá,

jaká vyjde suma.

Když se chyba ukáže,

hned ji hbitě vymaže,

protože je G..A (Guma)

Někdo do něj klofá, buší

jak do stromu datel.

Kdo to umí, tomu sluší

být pan spisovatel. (Psací stroj)

Děda je pořád hledá

na skříňce, podnose,

až překvapený shledá,

že je má na nose. (Brýle)

Celá chalupa vyhoří a přece se nezboří. (Dýmka)

Která hůl je nejtěžší? (Žebrácká)

Černý cvočku, co máš v očku?

Čočku! Čočku!

Na co čočku?

Já mám tu čočku na očku,

aby byl snímek pro kočku. (Fotoaparát)

Malá skříňka, žádný drát.

Když nespinká, umí hrát. (Rádio na baterky)

Když nebe pláče

za hřmotu hromů,

schová tě líp, než

koruny stromů. (Deštník)