Hádanky od Václava Fischera VI "P"

Nadýmá se na báni,

zápecí ho neláká.

Nad městem se pak prohání

s brašnou pana pošťáka. (Poštovní holub)

Na krku límeček havraní,

kabátek jako z cukru.

Po jaru v jabloni nad strání

volává - cukrů, cukrů. (Hrdlička)

Kdo to je? (Kos)

Prochází se, prochází

vločka celá od sazí…

Kdo to je? Co to je?

Nedá městu pokoje.

Když to spustí po ránu

na koruně jasanů –

je to černá okarína?

Sedí budík u komína

sype trylky do spaní,

že se v oknech městská špína

málem třpytí –

samé kvítí!

Kdo to budí svítání,

nedá městu pokoje?

Kose, nevíš, kdo to je?

Z nejvyššího hromosvodu,

ve fráčku a bos,

hvízdá husám do pochodu

černožlutý k.s. (Kos)

Když udělá ko, ko, ko,

načechrá si peří -

bude vejce naměkko

pro mě na večeři. (Slepice)

Když vylíhnou se z vajíčka,

jsou jako zlatá klubíčka

a hned se pustí do zobání.

Pod křídly kvočna si je chrání. (Kuřata)

Chodí pyšně jako páv,

neodpoví na pozdrav.

Červená mu nevoní,

moc se na ni kaboní. (Krocan)

K obloze se tyčí

na vysoké tyči.

Malá, ale stačí

pro rodinku ptačí. (Ptačí budka)

Zelenými meči

vzhůru se prosekává.

Když není, koza mečí,

a hlady bučí kráva.

Kamarádí se s rosou

a nesnáší se s kosou. (Tráva)

Chaloupka buclatá jako hřib

a oblá jako hora Říp,

ze suché trávy navršená,

útulná, teplá, provoněná,

poskytne ráda přístřeší,

když znenadání zaprší. (Kupka sena)

Maličký, však pevný domeček

skrývá stromeček. (Pecka)

Stačí, že do něj někdo ťukne,

urazí se, zlostí pukne. (Plod netýkavky)

Smolné slzy roní.

Kraj přehlíží z výšky.

V koruně mu zvoní

zlatohnědé šišky. (Smrk)

Žije v mokrém přítmí lesa,

sluníčko ho nevábí,

neskotačí, nezaplesá,

hřebínkem stín lesa česá

zelenavé K.....Í (Kapradí)

Rostou na pasece.

Modrají se v lese

pod smrky a doubky.

Tomu, kdo je mlsá,

zmodrá nos a pusa

a zčernají zoubky. (Borůvky)

Je nenápadná, drobná, malá,

Růženku sto let ukrývala.

Na mezi má své místo rodné.

Kdo ji chce trhat, toho bodne. (Šípková růže)

Zelené, žluté, červené

člověku žízeň zažene.

Který strom má v září k mání

to slaďoučké pochutnání? (Jabloň)

Ve zlatém moři

vlnky se honí,

když jedná stoupá,

druhá se kloní.

Vody jim není moc třeba

v moři, kde zraje chleba. (Obilí)

Stojí vousáč v poli,

sedláci ho kosou holí. (Ječmen)

Stojí, stojí, kmotr zlatý,

vousatý a kolenatý. (Ječmen - zralý)

Je celá fialová.

V trávě se snadno schová.

Včelkám to ale nevadí -

vůně ji stejně prozradí. (Fialka)

Šek kvítek na blata,

hledal tam vodu.

Spad z louže do bláta,

utrpěl škodu.

Jakou škodu - šplouchy šplouchy -

kampak s blátem na B.......Y (Blatouch)

Déšť padá sněhu na plínku

a vzbudí bílou květinku:

uhni, sněhu, uhni,

jsem po zimě první

pro každou maminku. (Sněženka)

Kytička bledá

sluníčko hledá.

Zasviť ji sluníčko,

alespoň maličko

na tváře, na líčko,

ať má co hledá. (Bledule)

Tak, jako maják v moři

plamínek kytka hoří.

A když rozfouká vítr měch,

je celá louka v plamenech. (Vlčí mák)

Pán v červeném klobouce

rozhlíží se po louce,

slunci nikdy nesmeká,

ale větru, ale větru

smekne zdaleka. (Vlčí mák)

Na poli vyrostla chrastítka pro dítka. (Makovice)

Má to velkou hlavu,

malý mozek, na hlavě korunku

a stojí to na jedné noze.

Ani ve dne, ani v noci to nespí

a přece jiným spaní dává. (Makovice)

Je vyšňořená jako víla,

nerozeznáš ji od motýla.

Někdy však tropí neplechu:

chce dělat kytkám macechu. (Maceška)

Culí se, culí švarný pán,

k zemi cibulí připoután.

Barevný jako sama duha

za sluníčkem se vzhůru šplhá.

Culí se, culí, švarný pán,

tulí se, tulí k sobě sám. (Tulipán)

Je pecivál a nejraděj

je doma a ne v zahradě.

Neholí se a nosí

neupravené vousy. (Kaktus)

Sedí pán v dubí,

kloboukem se chlubí (Hříbek)

Krčí se v mechu na palouku.

Má hnědou střechu na klobouku

a bílou nohu z tvarohu.

Nikde ho najít nemohu. (Hříbek)

Má to klobouček,

jednu nožičku

pěkně si sedí

v mechu v lesíčku. (Hříbek)

Na červeném slunečníku

bílé zdobení.

Nesbírej je do košíku,

měl bys bolení. (Muchomůrka červená)

S červenými klobouky

ve smíšené, háji

pod břízou i pod doubky

moc se vyjímají. (Křemenáče)

Květ nahoře, plody dole,

nenajdeš ho ve stodole.

Prohlédni si sklep a spíž,

co to je, už asi víš.

A když je máš na talíři,

k obědu sníš nejvíc čtyři. (Brambory)

Je ve tmě důleček,

v tom důlečku kulka,

na té kulce chrásteček,

na chrástečku plno kuliček. (Brambor)