Hádanky od Václava Fischera V "P"

Komu moknou šaty, vlasy,

ten hubuje na p....í. (Počasí)

Kdo se protáhne i klíčovou dírkou? (Vítr)

Na vodě se točí,

moc se neomočí. (Vítr)

Nemá sekyru ani pilu, a přece stromy kácí. (Vichřice)

Jiří Žáček hádanky

Kdo to sviští na strništi,

kdo to hvízdá jako svišti?

Kdo to funí přes louky,

bere lidem klobouky? (Vítr)

Trochu voda,

trochu zem,

volá na tě:

"Nechoď sem!" (Bláto)

Jde to vodou, nešplouchá to,

kam si stoupne, zmizí bláto.

Jde to lesem, nešustí to,

co mokrého, usuší to. (Sluneční paprsek)

Pocházím ze země

však přicházím z hvězd

Jsem pláčem noci

Že musí odejít

Pláče mnou den

Když nemůže s námi být

(nápověda: Když jednou nepřijdu, s večerem, s ránem, tisíce větších slz na zemi skane) (Rosa)

Brzy ráno drahokam.

Kde je?  Byl tam, a už není tam. (Rosa)

Půl deváté

bez půl páté,

dvě a půl třetí,

kolik je to? (Půl deváté)

Nemá křídla, ale letí,

nemá nohy, ale běží.

Na vysoké hradní věži

hodiny ho přísně střeží. (Čas)

Ryje, ryje na poli,

na louce i v lese.

Vyorává brambory,

zem se pod ním třese.

Když vyvádí mláďátka,

zmiz raději za vrátka. (Divoké prase)

Má tvrdá klepeta,

ostrá a dlouhá.

Dno jimi zametá,

když zpátky couvá. (Rak)

Černý do koupele,

červený z koupele. (Rak)

Po laně jezdí,

spouští se ze zdi,

motá si sítě.

Kde bere nitě? (Pavouk)

Má sto nohou, žádné botky.

Cestou dlouhou šlape bosky. (Stonožky)

Fešáci, pašáci

nemají nic na práci

než z velkého shromáždění

hledět, jak se moře pění. (Tučňáci)

Šipka hbitá, jen se kmitá,

lítá, lítá, mouchy chytá,

křídly stříhá, jen se míhá,

div že dráty nepřestříhá. (Vlaštovka)

Hop holky do vodičky,

hop holky do vody,

která umí nejlíp plavat,

může s námi závodit. (Husy, kachny)

Jdou, jdou, jdou,

jedna za druhou

kolem našich dveří,

mají bílé peří.

Jdou, jdou, jdou,

v řadě za vodou. (Husy, kachny)

Jede, jede lovec,

má červený konec.

Kam ten konec strčí,

všude voda crčí. (Kačer)

Jede, jede panáček,

má žlutý zobáček.

kde voděnka hrčí,

tam zobáček strčí. (Kačer)

Co dělá husa,

když o jedné noze stojí? (Druhou zdvíhá)

Jak chodí husy do vody? (Bosy)

Kolébka z bílého peří

v zrcadle z vody se zhlíží.

Hladinu jezera čeří.

Lodičkám cestu zkříží. (Labuť)

Kolik udělá vrabec kroků za sto roků? (Žádný, skáče)

Ve dne dřímá ve věži.

V noci koulí očima.

Když se slunce naježí,

půlnoc po ni začíná. (Sova)

Červeně mu svítí hlava.

Telegramy vyklepává

ťuky ťuk

na staletý dub.

Je to doktor, bez řečí

stromy v lese vyléčí. (Datel)

Vznešeně si vykračuje,

vějířem se ovívá,

nad jiné se povyšuje

a je proto protiva. (Páv)

Není krásný, je jen pyšný,

že má vějíř z ocasu.

Hudruje, že musí nosit

tolik peří pro krásu!  (Páv)

Má černou čepici

a křídla od sazí.

Štiku i bělici

uloví pod hrází.

Nad vodou se představí

chechotáním chechtavým. (Racek)