Hádanky od Václava Fischera IV "P"

Dny v pohodě tráví,

kde je zem vyhřátá.

V noci selkám dáví

v kurníku kuřata. (Lasička)

Ve dřevníku u nás

sídlí hnědá K..A.

Ve dne spí a v noci loví,

ale co, to sotva poví. (Kuna)

Tajemný zámek mořských šneků

s vlnami hrát si umí.

Přetrvá v písku věky věků,

moře v něm tiše šumí. (Mušle)

Je to vnučka krokodýlů.

Pravlast měla někde v Nilu.

Ale teď má bydlení

na pasece v kamení. (Ještěrka)

Mihla se, už tu není,

zvědavá mašlička na kameni. (Ještěrka)

Vyhřívá se na sluníčku.

Zaváže se v uzel, kličku.

Na zádech má tajné znaky,

kliky háky, ciky caky.

Krásná na pohled.

V jazýčku má jed. (Zmije)

Skáče šipku, lomeňáka.

Za večera koncert kváká

na rybníce pod hrází,

když měsíček vychází. (Žába)

Je zcela němá. Jazyk nemá.

Nevýská si ejchuchu.

Je mrštná, kluzká.

V síti se mrská.

Není ráda na suchu. (Ryba)

Jedna paní němá,

v bytě stání nemá.

Jakmile však svůj byt ztratí,

životem tu ztrátu platí. (Ryba)

Dům hučí, hospodář v něm mlčí. (Ryba ve vodě)

Kdo se obléká do penízků? (Kapr)

Nohy dlouhé jako chůdy,

vysokánský krk.

Vidí domů oknem půdy

přes palmu i smrk. (Žirafa)

Ve dne v noci cvičí

na palmové tyči.

S každým se hned pohádá,

veletoče ovládá. (Opice)

Nejraději jezdí na kře,

grónský původ ztěží zapře.

V zoologické zahradě

jezdí jenom na kládě. (Tuleň)

Je z rodu velikých kočiček.

Nosívá žlutý župan s pruhy

a z ostražitých očiček

mu srší blesky v barvě duhy. (Tygr)

V zoologické zahradě

prohání se v ohradě.

Kouká přes plot, asi žebrá.

Jsou ji vidět všechna žebra. (Zebra)

Umí si hrát jako děti.

Vyskakují z vody ven.

Lítá jako na koštěti -

mořská víla z vodních pěn. (Delfín)

Nosí teplý kožich.

Špičatými noži

dělá díry do ledu.

Chytá ryby k obědu. (Mrož)

Nohy jako sloupy.

Ucho jako zvon.

K troubení si koupil,

velký bombardon. (Slon)

Skáče líp než malá blecha.

Polapit se těžko nechá.

Přeskočí i starou kašnu.

Na bříšku má tajnou brašnu. (Klokan)

Kdo by po něm ruku vztáh,

zaplatil by draze.

Kořist loví ve smečkách,

ne Ve Smečkách v Praze. (Vlk)

Je král, co nemá korunu

a nesedává na trůnu.

Pouští to hřmí, když zívá.

Na krku vzácnou kožešinu

nosívá jako pelerínu

a říká se jí hříva. (Lev)

Chodí líně pouští.

Srst má jako houští,

na zádech má hrb.

Na hlavě má ofinu,

rád si hoví ve stínu -

a to není drb. (Velbloud)

Plave v Nilu.

Brousí pilu,

pilu ze zubů.

A v té pile,

dík své síle,

nosí záhubu. (Krokodýl)

Kůži má jak ze škrpálů,

rád si lehá do močálů.

Na nose má roh,

no a kdyby moh,

i kdybys už nebyl maličký,

slupnul by tě jako ředkvičky. (Nosorožec)

Šlape tiše, nekřičí,

staví si dům z jehličí.

Díky svojí píli

nemá dlouhou chvíli. (Mravenec)

Váží křídly vzduch.

Když udělá žuch - vykrouží se na vodě

pravidelný kruh. (Vážka)

Běhá po hladině vody.

Voda nic jí neuškodí.

Je spíše malá, nežli velká.

Říká se jí V.......A. (Vodoměrka)

Za večerů podle hrází

na píšťalku doprovází

táhlé žabí muzikály.

Když tě píchne, tak to pálí. (Komár)

Nikdo si ji neosedlá,

nikdo na ni necválá,

ani vůz by nedovedla táhnout.

Jen by skákala. (Luční kobylka)

Třebaže je nepatrný,

louka se v něm zhlídla.

Nemá housle, ani struny,

a přece si fidlá. (Cvrček)

Neplane, nezáří

tak jako sluníčko -

přece je mu podobné

alespoň maličko.

Až na těch sedm puntíků,

které nosívá na triku. (Sluníčko sedmitečné)

Ke každé kytce přivoní

zlatnice pracovitá.

V korunách starých jabloní

koncertem jaro vítá. (Včela)

Černý vrak, bombarďák,

bzučí, vrčí, když se učí

přistávat na maják,

na červený vlčí mák. (Čmelák)

Chlupaté chlupatiště uhání,

v hrníčku květu má snídani. (Včela, čmelák)