Hádanky od Václava Fischera III "P"

Lucerna do černa

na nebi svítí,

aby tma dotěrná

přestala býti.

Nechce, aby noc tmavá

byla jak černá káva. (Měsíc)

Časně ráno vychází.

Po nebi se prochází.

V poledne je nejvýše.

Střechy zlatě popíše. (Slunce)

Po obloze teče

v bílé klidné řece.

Hvězdy si v ní bez pozvánky

nabírají plné džbánky

pro své mléčné radovánky. (Mléčná dráha)

Já jsem to na co spoléháš, já ti cestu ukážu.

Já jsem život v zrnkách jen, co jsou časem pro krásu.

Já jsem malým zrnkem jen, ve světě kde já jsem. (Hvězda)

Měsíc je sem a tam

po nebi vodí za večera.

A ty, co zlobí,

z oblohy shodí do jezera. (Hvězdy)

Mlsouni ji zmraženou

rádi lízají.

Námořníci podle ní

sever hledají. (Polárka)

Z oblohy padá na zem z výše.

Ohnivou čárou vzkaz ti píše.

Kdo prosí ho, dřív než zhasne,

tomu vyplní přání krásné. (Meteor)

Hvězda, která chvostem nebe zametá,

je hvězdáři nazývaná k....a. (Kometa)

Na poličce v kuchyni

stojí domek rodinný

a vněm ručka ručku honí.

Malá velkou nedohoní.

Velká každou hodinu

schová malou do stínu. (Hodiny)

Stává na nočním stolku,

budí kluka i holku,

aby se svými úkoly

nepřišli pozdě do školy. (Budík)

Stává v tvrdých deskách,

každým rokem nový.

jaký den je dneska,

ochotně všem poví. (Kalendář)

Průzračný zámek

z vody a ze skla

v pokoji mořem zavání.

V něm rybka lesklá

sestřička rybky,

stříbrné šipky prohání. (Akvárium)

Malý, velký, bílý, černý,

svému pánu vždycky věrný.

ocáskem vrtí z radosti,

pochutnává si na kosti. (Pes)

Kolik má pes zubů? (Plnou hubu)

Má to hlavu jako kočka,

má to nohy jako kočka,

má to ocas jako kočka,

mňouká to jako kočka,

a není to kočka. (Kocour)

Kdo má ruce ušpiněné,

je nazýván jeho jménem.

Uň uň, uní uní,

tlustý je a funí. (Čuník)

Mečí a taky ne,

trká i netrká.

Nohy má dřevěné,

pase se na lukách.

A kdo chce, ten ať se diví,

řeže se na ní i dříví. (Koza i „Koza“ na řezání dříví)

Jménem je příbuzný s hříbky,

ale je jinačí.

Pustí se do otýpky.

Po ovsu skotačí. (Hříbě)

Celé dny trávu žvýká,

aby dala krajáč mlíka.

Nepospíchá, má dost času,

rohy nosí pro okrasu. (Kráva)

Každý den na louce pod lesem,

pasu se, bučím. Kdopak jsem?

Travičku mám ráda,

už víš kdo jsem? K...A.

I když nemá žvýkačku,

ustavičně žvýká.

maminku má rohačku

a tatínka býka. (Tele)

Chaloupku v černém lese

ukrývá hustý keř.

Chodívá do ní zvěř,

která se zimou třese. (Krmelec)

Dračí křídla, tělo myší,

špatně vidí, dobře slyší.

Ve dne spí a v noci létá,

do vlasů prý rád se vplétá. (Netopýr)

Má na zadečku bílou tečku

a člověka se poleká.

Jak ho tuší, zvedne uši,

zavětří - a je rázem v povětří. (Zajíc)

Kde leží králík nejjistěji? (Na pekáči)

Na hlavě nosí

parohy jako hrad,

hajný si jimi

myslivnu zdobí rád. (Jelen)

Kdo to hází hříbku v mlází

z výšky šišku na hlavu?

Uličnice, nezbednice,

aby měla zábavu? (Veverka)

Dupy dup. Ani chlup.

Samé ostny jako trny.

Schovává se v hustém trní. (Ježek)