Hádanky od Pavla Sýkory II "P"

Otec horký.

Matka studená.

Pevnou půdu pod nohama

dcera ti slíbí.

Synek však vane si,

kudy se mu zlíbí. (Oheň, voda, země, vítr)

Rád jím dříví,

celý les mne živí,

moje zrní

ujme se i v trní. (Oheň)

Kdo ho spatří,

nechť ho potlačí;

kdo ho chce chovati,

musí se varovati;

dáš-li mu masti,

bude růsti,

když naroste,

bude krásti,

všecko ti před očima pobere

a z domu tě vyžene. (Oheň)

Mečí, když ji drbeš záda.

Zelí - to má tuze ráda! (Koza)

Blatouch má rád vodu čistou.

Na louce si kvete mák.

A na mezi zbývá místo

pro B....K, pro B....K. (Bodlák)

Hnědá hlava.

Noha žlutá,

Sedí v mechu

a nedutá. (Hříbek)

Ať si vítr třese a kymácí,

přesto však zůstává mým panem domácím. (Červivé jablko)

Umějí zlehka pohladit

tváře, vlasy i hřbet laně.

Vodu nabrat. Zrno sít.

Říká se jim d...ě. (Dlaně)

I když nemáš dlouhé uši,

na bobku Ti sedět sluší.

Na koho z něj vyskočíš,

s tím se v tanci zatočíš. (Zajíček v své jamce)

Kdo nechce být elefantem

pro ostudu zván -

vykoupit se musí f....m. (fantem)

Tuhle hru já dobře znám. (Hra na fanty)

Nejdřív šátek přes oči.

Ještě trochu zatočit...

Pak už kroků nelituj -

koho chytíš, bude tvůj! (Hra na slepou bábu)

Před pikolou za pikolou,

ať už v parku či před školou,

nikdo nesmí stát,

jinak vážně nebudem dál hrát! (Hra na pikanou)

Nejdřív já tobě.

Potom zase ty mně

na oplátku ji dáš.

V létě i v zimě...

Neutekls?

Tak ji máš! (Hra na babu)

Řada stojí proti řadě.

Každý z nás to někdy hrál.

Vojákem jsi ve svém hradě,

než tě v pole vyšle král. (Král vysílá své vojsko)

Vrčíš, vrčíš jako šídlo.

Čelem trkáš do dubu.

Kdo si hraje na s.......o (strašidlo)

musí dělat bububu! (Hra na strašidlo)

Místo opravdové injekce

stačí ostrá větvička.

S tou pak snadno a lehce

medvídka vyléčíš i koníčka. (Hra na doktora)

Rodiče by se možná divili,

být malou muškou na chvíli,

co jste od nich doma odkoukali

a pak venku napodobovali. (Hra na tatínka a na maminku)

Točí se nás,

točí v kole

devět, deset, jedenáct.

Nahoře jsi, pak zas dole -

hned když někdo řekne: Bác! (Kolo, kolo mlýnský)

Sedíš tiše jako myška,

když jde někdo kolem.

Nebo že by v noře liška

stala se tvým vzorem? (Hra na schovávanou)

Plive oheň, křídly mává.

Na princeznách si pochutnává. (Drak)

Polibkem probudí k ránu,

sedmkrát oplakanou pannu. (Princ, který probudil Sněhurku)

Neposlechneš-li varovná slova jelenova,

do jeskyně tě smečka divoženek schová. (Smolíček)

Číhá na dně rybníka,

každý před ním utíká.

Požádá vás suše:

Dejte mi své duše! (Vodník)

Projížďku mu slibovala -

v doupěti se mu pak smála. (Liška, která Budulínkovi nabízela svezení.)

Na peci se skrývá.

Rodiče se za něj stydí.

Všechno ale jinak bývá...

Nakonec je nejchytřejším z lidí. (Hloupý Honza)

Knedlík, brambor, chleba s masem...

Nadechne se a jí zase.

Před malinkou chvilinkou

tátu slup i s maminkou. (Otesánek)

Za kapku krve slíbili ti

třeba i modré z nebe dodat.

Až si tě ale pak odchytí,

budou tě vidlemi bodat. (Čert)

Na sladké chuť dostali,

když celou noc bloudili lesem.

Ze střechy perníčky trhali.

Teď bába s lopatou k peci je nese. (Jeníček a Mařenka)

Vylákat se snadno dala,

kam ji vedl sojčí hvizd.

S vlkem si moc nepohrála.

Babičku ji běžel sníst. (Karkulka)

Veselé mládence na cestu z hospody

i kupce, co vracejí se z trhu,

do bažin vyláká, ze sucha do vody.

Ráno z nich najdou

pak už jenom mlhu. (Bludička)

Odbila tiše půlnoc na věži,

princ zůstal s prázdnou náručí.

Čí střevíček na schodišti leží,

které polít lepem poručil? (Popelčin střevíček)

Vevnitř dutý,

zvenku buclatý.

Plný piva

za drobné od táty. (Džbán)

Vousy nosí na tyči.

Celou kuchyň vysmýčí. (Smeták)

Přišel k nám host,

co v lese vzrost,

zatočil se po světnici,

praštil sebou pod lavici. (Koště)

Z čerta spíš než z anděla

vypískne písnička veselá.

Vyvalte sudy,

když hrají D..Y (Dudy)

Housle, trubka -

jaká krása!

Muziku však

tvrdí B..A (Basa)

Stojí v poli divný pán:

celičký je roztrhán.

Kdo přijde blíž, tak ten se diví -

ten pán není vůbec živý. (Strašák)