Hádanky od Jitky Novohradské III "P"

U které krásky

nebývá zvykem

zdobit si hrdlo

náhrdelníkem? (Láhev)

Stoupá vzhůru letadlo,

nic z něj dolů nespadlo.

Letiště má na talíři...

Veze náklad -

kam s ním míří? (Lžíce a pusa)

Doteky rtů příjemné, sladké znám.

Však rty nemám, tak sám nelíbám.

Doteky rukou, stisk i pohlazení.

Znám je - však necítím, a tak to pro mne není.

Jsem společníkem, jak se sluší.

 Sic neživý, leč s křehkou duší.

(nápověda: Nevolej mne, já nepřijdu. Neuslyším slova tvá. Přestože mi slouží ucho, tak mě trápí hluchota) (Hrnek)

Jako jezevčík je nízká -

posaď se,

podlahu uvidíš zblízka! (Stolička)

Pěkně vítám!

Dobrý den!

Hned budete usazen.

Jako pejsek věrně čekám

vedle stolu... Nezaštěkám! (Židle)

Čtyři nohy, víc jich není -

tiše tě zve k posezení. (Židle)

Čtyři nohy mám,

sama neběhám,

ke stolu mě dávají,

pak si na mne sedají. (Židle)

Může být na mně jídel sebevíc -

nevezmu si sám vůbec nic! (Ubrus (stůl, talíř))

Je to kulaté,

míč to není.

Je to placaté,

čeká to naplnění.

Prázdný spí,

plný bdí. (Talíř)

Tiše šeptá načechránek:

Přivábím ti sen a spánek. (Polštář)

Nemám nohy, mám jen rohy.

Ty máš nohy, nemáš rohy.

Já je mám, netrkám.

Když jsme spolu, dobře nám. (Peřina a spáč)

Po hrušce mám tvar,

po plameni žár.

Do šera i do tmy svítím,

zlatým ohněm bříško sytím. (Žárovka)

Divná věc!

Slunce zašlo za kopec,

nové vyšlo v pokoji -

tmy se nikdo nebojí. (Lampa)

Noční slunce zlatě svítí,

za pačesy šero chytí.

Vyžene tmu... Bubáci?

Z těch s ní máme legraci. (Lampa)

Je malá schránka,

není to slánka...

Uvnitř samá dřívečka.

Škrtneš, oheň šlehne zpod víčka! (Krabička zápalek)

Černá hlavička, bílá nožička.

Hlavička když zčervená,

konec nožky znamená. (Sirka)

Malou věž či komínek

ukusuje plamínek. (Svíčka)

Dává světlo...

Rozdá se nám celičká -

zbyde z ní jen loužička. (Svíčka)

V hlavě světlo, v noze tma -

svíčka věrná družka má. (Svícen)

Mám malý pokojík

bez dveří a bez klik.

V době nemoci

bydlím v něm ve

dne i za noci. (Postýlka)

V jednom rožku trošku,

v druhém rožku trošku,

v třetím rožku trošku,

v prostředku nejvíc. (Peřina)

Čtyři rohy, žádné nohy,

jenom břicho veliké. (Peřina)

Voda teče, jsem jí plná.

Nesmete mě ke dnu vlna.

Loďka nejsem! Kdybych byla,

jistě bych se potopila. (Vana)

Mýdlo mi nacpou do očí,

pak se mnou ještě zatočí!

Běhat musím po strništi,

poslouchat, jak břitva sviští. (Štětka na holení)

V kelímku stojí

zvláštní květina -

okvětí samá štětina (Kartáček na zuby)

Tiše přede jako kočka...

Dřív, než spolkne všechnu špínu,

maminka mi ušije

šaty pro panenku Mínu. (Automatická pračka)

Sluší se to? Nesluší?

Tahám prádlo za uši. (Kolíček na prádlo)

Snad to dělá z lásky...

Hladí prádlu vrásky. (Žehlička)