Hádanky od Jitky Novohradské II "P"

Okolo ohrádka,

v ní pestrá zahrádka...

Malíř nad ní stál,

barvy zaséval. (Obraz v rámu)

Nenadělá tolik křiku

ani banda loupežníků,

jak ty, malá bedýnko,

přes zavřené okýnka (Rádio)

Polévku mnou nenabereš,

ač jsem také lžíce.

Boty jsou mí kamarádi...

Nepovím ti více. (Lžíce na boty)

Zvoní, zvoní - zvon ti není.

Slova na drát navléká,

tátu slyším z daleka. (Telefon)

Chodíte k nám v zimě v létě,

vyprávíte co je v světě.

Když už od vás všechno vím,

v kamnech s vámi zatopím. (Noviny)

Listy mám a strom nejsem.

Kdo jsem? (Kniha)

Nízký domek bez okýnek,

pěkný, čistý, uvnitř listy,

místo stropu desky...

Vypráví nám hezky. (Kniha)

Do domečku oknem vleze,

pak se s ostatními sveze. (Dopis, poštovní schránka)

Jede posel, má čtyři rohy,

nic nemluví a všechno poví. (Psaní, dopis nebo pohled)

Jako pavouk pavučinu,

tenkou čáru souká -

čára leze po papíru,

bělejším než mouka. (Tužka)

Tenounká panenka

na špičce tancuje,

čím déle tancuje,

tím je menší. (Pastelka)

Kdo by o ně v létě stál?

K rybníku jsem utíkal.

Přišly zimní fujavice,

nahřívám si nohavice. (Kamna)

Dlouhá kytice z proutí

jako při tanci se kroutí.

Po chodníku mete smetí -

papírek jak motýl letí. (Proutěné koště)

Uhlák je můj byt,

uhlí je má strava -

chcete teplo mít?

Má dlaň vám ho dává! (Lopatka na uhlí)

Rozvalil se po pokoji -

čtyři židle na něm stojí.

Ať je horko, nebo sněží,

nikde nikam... Doma leží! (Koberec)

Běháme mu po hlavě,

chudák, ani nezavzdychá.

Šlapeme jak po trávě -

Klidně leží a je zticha. (Koberec)

Při tanci s lopatkou

vesele poskočí -

vůbec mu nevadí,

že jim prach oběma

napadá do očí. (Smetáček)

Vousáč vousatý -

šlapu smetí na paty! (Smeták)

Kousá, kousá kusadlo,

z kusů dělá kousky -

neumí však udělat

ze strouhanky housky. (Struhadlo)

Čtveran shodil trojana

a dvojan pobil čtverana. (Kočka, rendlík, hospodyně)

Žluté dělám z bílého, tvrdé dělám z měkkého,

dost se při tom natluku, nedělám to bez hluku. (Máselnice)

Beru sílu z elektřiny,

nebojím se žádné špíny -

věrně a rád sloužím vám.

Co kdo ztratí posbírám. (Vysavač)

Po kobercích zvolna jede,

očistí je, prachem šedé.

Co kde najde, do něj vletí,

už má bříško plné smetí. (Vysavač)

Jedno ucho,

druhé ucho,

na klobouku třetí -

a když je mu velké vedro,

klobouk vzhůru letí! (Hrnec s pokličkou)

Bílý klobouk na hlavě

zvedá nejdřív váhavě.

Spusť ho z očí,

prudce skočí,

hodí klobouk do vzduchu.

Už mu klouže po uchu! (Hrnec s mlékem na kamnech)